S Petrou do Petry

Do jordánské Petry jsme se vypravili v únoru s bráchou, jeho milou Petrou a její maminkou. Naše cesta vedla přes Ejlat, výhodně položený v cípu mezi Egyptem a Jordánskem, jedinými z arabských států, s nimiž má Izrael mírovou smlouvu, tudíž se do nich i z Izraele jezdí.

V Ejlatu jsme pěšky přešli hranici, což samo o sobě byl zážitek velký, neboť místní nás posílali po dost divných stezkách. A tak zatímco se Věrka předtím nemohla nabažit palmových hájů, když nám Ejlaťané řekli, že hraniční přechod je "za tím palmovým hájem tam, jak ho vidíte", a jak jsme se k němu přiblížili, objevil se za ním ještě jeden a pak ještě jeden, až jsme měli všichni palmových hájů po krk.

Na přechodu Jicchaka Rabina šlo vše hladce, izraelská hraničářka byla provdaná za Slováka a bodře s námi žertovala, nápodobně i Jordánci. Bezprostředně za hranicí se však strhla arabská mela, pohádali se o nás do krve dva arabští taxikáři. Férově jsme upřednostnili toho, který byl první. Asi 100km cesta vedla vyhaslou, pustou, jakoby vypálenou krajinou skal, které se při přechodu z Izraele změnily z bílého pískovce na načervenalý čedič s hnědými pruhy.

do Petry co by kamenem dohodil...

Petra (hebr. Sela סֶלַע, arab. Al-Butrā البتراء‎, řec. Petra πέτρα) znamená skála, přeneseně pak "pevná jako skála", jméno tedy bylo vybráno slavnému skalnímu městu, ozn. za nový div světa, rozhodně ne náhodou. Petra je dokonce zmiňována v Tóře pod názvem Kádeš jako místo, kde Mojžíš pohřbil svou sestru Miriam: 

וַיָּבֹאוּ בְנֵי־יִשְֹרָאֵל כָּל־הָעֵדָה מִדְבַּר־צִן בַּחֹדֶשׁ הָרִאשׁוֹן וַיֵּשֶׁב הָעָם בְּקָדֵשׁ וַתָּמָת שָׁם מִרְיָם וַתִּקָּבֵר שָׁם (דברים כ״א)

Celá obec izraelská dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována. (Nu 20:1)

A také jako místo, kde se Mojžíš při vedení izraelského národa z Egypta do země zaslíbené dostal do konfliktu s lidem, protože v poušti neměli co pít, a kde na Hospodinův pokyn udeřil  dvakrát holí do skály a z ní vytryskla voda:

וַיִּקַח משֶׁה אֶת־הַמַּטֶּה מִלִּפְנֵי יְהוָֹה כַּאֲשֶׁר צִוָּהוּ ׃ וַיַּקְהִלוּ משֶׁה וְאַהֲרֹן אֶת־הַקָּהָל אֶל־פְּנֵי הַסָּלַע וַיֹּאמֶר לָהֶם שִׁמעוּ־נָא הַמֹּרִים הֲמִן־הַסֶּלַע הַזֶּה נוֹצִיא לָכֶם מָיִם ׃ וַיָּרֶם משֶׁה אֶת־יָדוֹ וַיַּךְ אֶת־הַסֶּלַע בְּמַטֶּהוּ פַּעֲמָיִם וַיֵּצְאוּ מַיִם רַבִּים וַתֵּשְׁתְּ הָעֵדָה וּבְעִירָם (דברים כ״ט–כ״יא)

Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: "Nuže, slyšte, vy buřiči - máme vám z této skály vyvést vodu?" Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek. (Nu 20: 9-11)

V hebrejském textu je ještě ukryta slovní hříčka, do češtiny bohužel nepřeložitelná - Mojžíš udeřil do skály פְּעָמַיִם (peamajim), tj. dvakrát, a vytryskla z ní מַיִם (majim), tj. voda. A jméno Mojžíšovy sestry, kvůli níž se v této pustině zastavili, aby ji pohřbili, zní v hebrejštině Mirjam, tj. kapka moře. Jako by jim Miriam nakonec dopřála nikoli kapku vody, ale celé "moře".

Arabové proto říkají údolí, v němž je Petra položena, Mojžíšovo údolí (arab. وادي موسى Vádí Músá).

 

Mojžíšovo údolí

Petra byla vystavěna v 9. století př. n. l. a až do 3. stol. př. n. l. byla hlavním městem království Nabatejců, kteří ji označovali Rqm [Rakmu], tj. mnohobarevná, což je velmi výstižné, protože skály vypadají tak trochu jako skořicová chalva anebo jako by vám po jahodové dřeni steklo pikao.

mnohobarevná Petra

mnohobarevná Petra

 

mnohobarevná Petra

mnohobarevná Petra

Byla důležitou křižovatkou Blízkého východu jako uzel obchodních cest z Indie do Egypta a z jižní Arábie do Sýrie. Nabatejci se tudíž živili nejen obchodem se stříbrem, kadidlem, železem, mědí, zlatem a slonovou kostí, ale také zaopatřováním karavan vodou. Petru se neúspěšně pokoušela dobýt celá řada slavných vládců - od Pompeia, přes Heroda Velikého, Kleopatru po Oktaviana Augusta. Získal ji až v roce 106 Trajanus a učinil z ní hlavní město nové římské provincie - Arábie. Později byla Petra dobyta křižáky a muslimskými vojsky Saladina. Její úpadek dokonala četná zemětřesení v letech 110, 303, 363, 505 a 551. Na dlouhá staletí pak byla Petra zapomenuta a beduíni pečlivě střežili její tajemství před zraky cizinců. Prvním cizincem od dob křížových výprav, který se do ní v nové historii podíval, byl švýcarský cestovatel a badatel Johann Ludwig Burkhardt cestující ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba. 

7. 7. 2007 bylo skalní město Petra zapsáno na seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO a také prohlášeno jedním ze 7 nových divů světa. Račte tedy vejít k divu světa branou zvanou arab.  السيق al-Siq čili šachta.

al-Siq - السيق

Protože Nabatejci dlouho žili jako kočovníci, nebyli stavitelé a neměli tradiční architekturu, po jejich usazení v Petře, kde byly už dříve přírodní jeskyně, se při tesání skalního města projevil inspirační konglomerát mnoha architektonických stylů - egyptského, syrského, řeckého a římského, z nichž si vytvořili svůj vlastní.

 

 

jeskynní příbytky

V Petře se nachází několik budov hodných pozornosti:  

Chazneh (arab. El Chazneh Faraoun الخزنة) z 1.-2. stol. n. l., ozn. jako pokladnice, ale pravděpodobně  to byla hrobka některého z vládců Petry (zřejmě Aretase IV. a jeho ženy), kterou beduíni nazývají "faraónův poklad".
    

الخزنة

الخزنة

Deir (arab. الدير) čili klášter, budova podobná pokladnici, ale větší, křesťanský klášter z byzantského období posledního nabatejského krále Rabela II. 
 

الدير  

Kasr al Bint Faraoun čili Palác faraónovy dcery z období 2. pol. 1. stol. př. n. l., z období nabatejského krále Obodase III. nebo Aretase IV.
   

Královské hroby (arab. مقابر الملوك) na tzv. "Královské stěně".
 

مقابر الملوك

Divadlo (arab. المدرج بالمدينة) zhruba z 1. stol. n. l. pro 6000-10 000 diváků.
   

المدرج بالمدينة
         

Petra má za sebou poměrně pohnutou moderní historii a existuje i izraelský mýtus či fenomén Petra. V 50. letech 20. století se hodně cizinců i Izraelců pokoušelo přejít ilegálně hranice z Izraele do Jordánska, aby spatřili Petru. Ilegálně, protože bylo ještě v nedohlednu uzavření mírové smlouvy Izraele s Egyptem (1979) a s Jordánskem, kterou podepsali izraelský premiér Jicchak Rabin a jordánský král Husajn I. až v roce 1994 na hraničním přechodu, který dnes nese Rabinovo jméno a kterým jsme do Jordánska přecházeli i my. Protože přechod hranic byl až do roku 1994 ilegální, byla v Izraeli zakázána slavná píseň Arika Leviho הַסֶלַע הַאֲדוֹם (Ha-sela ha-adom) neboli Červená skála. Tento motiv se objevuje i v moderní izraelské literatuře, např. v knížce Meira Har-Ciona פִּרְקֵי יוֹמָן (Pirkej joman) neboli Deníkové zápisky přejde sestra hlavního hrdiny ilegálně hranici, aby viděla jordánskou Petru, za což je zabita arabskými vojáky, a on pak v odvetě zabije Araba.

Šestý, izraelsko-jordánský kvíz zní: Našli jste nějaké zvíře vytesané do skály? Jaké?