pátek 23. dubna 2010

Galilea zimní - od lilie k lilii

Ještě v zimě, zdejší laskavé izraelské zimě, krátce po Chanuce a Vánocích, jsme se vypravili s Janem do západní Galileje, na některá obvyklá poutní místa. Naší první zastávkou bylo půvabné malé městečko na pobřeží Středozemního moře - Akko.

Akko (hebr. עַכּוֹ, arab. عكا) či Akkon, známé též jako Akra či Acre, jsem si ze studií historie pamatovala hlavně jako poslední křižáckou baštu ve Svaté zemi. Akko však netvoří jen slavná křižácká minulost, jsou tu navrstvena různá náboženství, etnika i jazyky, dodnes zde vedle sebe koexistují Židé, muslimští Arabové, křesťanští Arabové a drúzové. Stopy tu však po sobě zanechali Kenaánci, Řekové, Římané, Byzantinci, křižáci, mameluci, Turci a konečně v období britského mandátu také Britové. A historie každého města se zrcadlí nejen v jeho památkách, ale také v jeho kanalizaci.

 akkský kanál

I když dnes to toto poklidné městečko dává tušit jen stěží, Akko bývalo v dávných dobách jedním z nejdůležitějších strategických míst na Blízkém východě, doslova se tu setkával Východ se Západem. Dnes však v mnoha ohledech připomíná poklidně plynoucí čas v bludišti křivolakých uliček třebíčské Zámostí, dokonce stejně jako ono bylo i akkské Staré město zapsáno roku 2001 na seznam UNESCO, jen pouhé dva roky před Zámostím.

Na základech či spíš ruinách slavné křižácké pevnosti, která se nad Akkem tyčila až do roku 1291, dnes stojí Al-Džazzárova pevnost z osmanského období, vystavěná v 17. a 18. století. Z původního křižáckého hradu je tu k vidění rozlehlá síň slouživší jako refektář (řádová jídelna), z níž se dá projít bývalou tajnou chodbou do bosty, dávného útočiště poutníků do Svaté země.


refektář (חֶדֶר הַאוֹכֶל)


refektář (חֶדֶר הַאוֹכֶל)

refektář (חֶדֶר הַאוֹכֶל)

Sněmovní místností maltézských rytířů byla krypta sv. Jana, v níž se nachází stylizovaný květ lilie. Ostatně tu svým tvarem připomínají už sloupy pevnosti přecházející do opěrných pilířů.



akkská lilie

Do historie se však akkská pevnost zapsala předvším tím, že se v ní v období britského mandátu (1918-1948) nacházelo největší vězení na území Palestiny. V popravčím sále se zachovala šibenice, na níž bylo oběšeno 9 židovských odbojářů, které tehdejší britská správa vnímala jako teroristy. Prvním židovským vězněm zde byl Vladimír Žabotinský, zakladatel revizionistického sionismu, spisovatel a voják, jenž během 1. světové války pomáhal zformovat Židovskou legii. Uvězněn zde byl kvůli své práci v tajné židovské vojenské organizaci Irgun. 

S bývalou křižáckou pevností souvisejí také templářské chodby ze 12. století, které vedou z východu na jihozápad, tedy z přístavu pod bývalou křižáckou pevnost.

 templářský tunel

Vnoříte-li se do tunelu u karavansaraje Chán el-Umdad (v Izraeli nejlépe zachovaného orientálního hostince u hlavní silnice, který sloužil k odpočinku karavanám), vyústí vaše procházka na pobřeží u majáku.

Jan v přístavu

Nepřehlédnutelnou dominantou a orientačním bodem Starého města je Al-Džazzárova mešita, největší v Akku a třetí největší v celé zemi. Nechal ji vybudovat turecký správce Ahmad Al-Džazzár na základech staršího křižáckého chrámu, který byl zatopen a začal sloužit jako zásobárna vody. Bílé mešitě dominuje velmi štíhlý minaret a zelená kupole, jsou zde tedy zdůrazněny důležité palestinské barvy.

Al-Džazzárova mešita

Al-Džazzárova mešita - studna


Al-Džazzárova mešita - interiér


 Al-Džazzárova mešita - interiér

Pod stropem, kolem dokola kupole je vepsána celá jedna súra z Koránu.

Al-Džazzárova mešita - interiér

Velká část stavebního materiálu, především zdobené římské sloupy na nádvoří mešity, pochází ze starobylé přímořské Ceasarey.

Al-Džazzárova mešita - nádvoří


Na Al-Džazzára narazíte v Akku opravdu na každém kroku. Nejen, že je tu po něm pojmenována pevnost, mešita a hlavní promenádní ulice, ale také turecké lázně, které nechal postavit v 80. letech 18. století inspirován lázněmi v římském stylu. Sloužily prý nejen jako rituální lázeň k náboženské očistě, ale také jako významné společenské centrum, kde se setkávali občané Akka napříč společenskými vrstvami a kde bylo vůbec poprvé v tomto městě možné svobodně vyslovit jakýkoli názor. Al-Džazzár má také na svědomí dokončení výstavby městských hradeb. Akkské hradby mají tvar pětiúhelníku a jejich stavbu započal na základech starých křižáckých obranných valů v roce 1750 arabsko-beduínský vládce Daher El-Omar. Právě Al-Džazzár se však zasloužil o to, že hradby zesílily tak, že odolaly mj. i útokům Napoleonových vojáků.


Z přímořského Akka pokračovala naše cesta do Dolní Galileje, do Kafr Kanna, rodného městečka Valida Chouryho, jenž kdysi studoval v Brně práva s Janovou nevlastní mámou. A právě Valid byl po tři dny naším hostitelem.

Kafr Kanna (hebr. כָּפְר כָּנָא, arab. كفر كنا) či také Kanna, Kefar Kanna nebo Chirbet Kanna je ztotožňována s biblickou Kánou Galilejskou, uváděnou v Janově evangeliu jako místo Ježíšova prvního zázraku, přeměny vody ve víno. Na Kostelní ulici se nachází  hned tři kostely připomínající Ježíšův zázrak, a sice františkánská Natanaelova kaple, pravoslavný kostel sv. Jiří a konečně Františkánský svatební kostel.

Jan a Hanele před Františkánským svatebním kostelem

Stejně jako pravoslavní i františkáni věří, že minimálně jeden z džbánů v kostele je oním, který sehrál roli na svatební hostině v Káně při prvním Ježíšově zázraku.

 džbány ve Františkánském svatebním kostele

Ostatně zázračné napojení svatebčanů vodou přeměněnou ve víno připomíná i nejedna mozaika nad nejedním krámkem.

přeměna vody ve víno

Nedaleko Kostelní ulice se nachází také Validova arabská křesťanská základní škola.
Valid a Jan

Dnes je Kafr Kanna etnicky čistě arabská, z čehož 83 % tvoří muslimové a 13 % křesťané. Původně zde také žila židovská komunita, která ovšem v 17. století zanikla. Židé věří, že je zde pohřbený rabín Šimon ben Gamliel.


Srdcem Dolní Galileje a poutním místem je Nazaret (hebr. Naceret נָצֶרֶת, arab. An-Násira či An-Naseríja الناصرة), největší arabské izraelské město a místo Ježíšova dětství. Nazarety jsou však v podstatě dnes dva - Nazaret, čistě arabský, ať už muslimský, anebo křesťanský, a Horní Nazaret (hebr. Nacrat Ilit נָצְרַת עִלִית, arab. ناصيرات عيليت), kde žijí společně Arabové i Židé. 

nazaretský kanál

O Nazaretu nenajdeme žádnou zmínku ani v Tanachu (Starém zákoně), ani v Talmudu, tudíž za Ježíšova života šlo pravděpodobně o malou a nevýznamnou obec, z níž se poutní místo stalo jen díky své spojitosti s Ježíšovým životem. Nachází se tu hned několik kostelů, spjatých s Ježíšem. Na místě, kde se podle pravoslavné tradice Panna Marie dozvěděla o svém požehnaném stavu od archanděla Gabriela, na pozůstatcích pramene, z něhož Marie ve chvíli setkání s archandělem Gabrielem nabírala vodu, byl postaven Pravoslavný kostel sv. Gabriela.


Pravoslavný kostel sv. Gabriela - místo zvěstování

Pravoslavný kostel sv. Gabriela

Významným křesťanským poutním místem je také Kostel sv. Josefa z roku 1914, vybudovaný na zbytcích staršího kostela ze 12. století, a to na místě, kde podle křesťanské legendy stávala Josefova tesařská dílna a později tzv. Josefův dům. V podzemí kostela jsou jeskyně a zachovala se zde také mikve (hebr. מִקְווֶה) - židovská rituální lázeň, protože jakkoli se Ježíš většině lidí spojuje s křesťanstvím, jeho rodiče byli Židé a podle židovské tradice také sestupovali do mikve k rituální očistě po sedmi schůdcích jako po symbolických sedmi dnech stvoření světa.

Kostel sv. Josefa

Kostel sv. Josefa - mikve v Josefově domě

Je-li však Nazaret srdcem Dolní Galileje, pak srdcem Nazaretu je Bazilika Zvěstování, moderní katolický kostel, postavený teprve v roce 1969 na základech starších církevních staveb z doby byzantské a z období křižáckých výprav. 

 Bazilika Zvěstování a čtyři grácie (tři arabské a jedna česká)

Na dveřích Baziliky Zvěstování je vyobrazen celý Ježíšův život.

Bazilika Zvěstování 

Bazilika Zvěstování je kostel vrstvený, dvoupatrový, rafinovaně a elegantně snoubící staré a nové, dolní a horní, šedé a barevné, hrubé a jemné. Dole se nachází Grotto čili jeskyně Zvěstování, tradičně označovaná za místo, kde archanděl Gabriel zvěstoval Marii, že porodí Spasitele. 

Bazilika Zvěstování - dole
 
Grotto, jeskyně Zvěstování

 Grotto, jeskyně Zvěstování

Zezdola nahoru a opačně existuje průhled, který zároveň umocňuje fantastické akustické vlastnosti baziliky. 

 Bazilika Zvěstování - pohled zezdola nahoru

Po výstupu nahoru se pak otevře dechberoucí jednoduchý syrový strop, připomínající svým tvarem  zevnitř kalich lilie. Nahoře se nacházejí obrazy Marie s Ježíškem věnované nejrůznějšími národy a státy světa.


Bazilika Zvěstování - nahoře

 Bazilika Zvěstování - strop-kalich lilie

Bazilika Zvěstování - nahoře

  Bazilika Zvěstování - Marie s Ježíškem

Bazilika Zvěstování - Marie s Ježíškem

Bazilika Zvěstování - Marie s Ježíškem

Bazilika Zvěstování - Marie s Ježíškem

Bazilika Zvěstování má tvar lilie bělostné, známé také jako lilie Panny Marie, která svou bílou barvou symbolizuje Mariinu čistotu a neposkvrněné početí. Tvar lilie se také opakuje v detailech interiéru.

   Bazilika Zvěstování - lampy-lilie

Své putování po zimní Galileji jsme otevřeli akkskou lilií a uzavřeli lilií nazaretskou. A i když je lilie bílá jako padlý sníh, po sněhu ani vidu, ani slechu.

Čtvrtý izraelský kvíz zní: Kolik lilií jste napočítali?

Žádné komentáře:

Okomentovat