Vánoce letos následovaly vzápětí po Chanuce, a tak se nabízí porovnání. Zatímco Chanuku bylo možné vidět, slyšet, cítit a nahmatat v Jeruzalémě na každém kroku, Vánoce se v Jeruzalémě odehrávaly spíše uvnitř kostelů a chrámů. Nejznatelnější byla přítomnost Vánoc v bazilice Svatého hrobu, v arménském kostele, kde jsme se zúčastnili bohoslužby na 1. Boží hod vánoční, a také v arabském katolickém kostele sv. Jiří ve východojeruzalémské čtvrti Ha-mošava ha-amerikait, jemuž dominuje jednoduchá pseudogotická krása lomených oblouků, bílého kamene a dřeva.
Světský vánoční kýč po izraelsku bylo ale možno nacházet v ulicích Jeruzaléma i Betléma až hluboko do února. Čeho bych se ale opravdu v Jeruzalémě nenadála, byl Kristus padající na křížové cestě ani ne tak pod tíhou kříže, jako spíš pod drtivou silou konzumu v podobě blikající neonové svatozáře...
Jako naprosté zjevení vánočního času v Davidově městě se v době usebraných procházek vyloupl v moři suchého bílého kamene pomerančovník.
