Tak jako bývá Chanuka mylně považována za "židovské Vánoce", tak i Pesach bývá mylně označován "židovské Velikonoce". A protože i Pesach a Velikonoce následovaly těsně za sebou, nabízí se - jako v zimě s Chanukou a Vánoci - i tentokrát srovnání.
Pesach (hebr. פֶּסַח) má několik českých názvů.
Nejpřesnější překlad Přesnice odráží děj, neboť Pesach je odvozen od hebr. pasach פָּסַח, tj. překročil, obešel. A kdo překročil či obešel koho? Když odešli Izraelité kvůli podnebí z Izraele do Egypta a měli tam početné rodiny, dostal egyptský faraón strach, že početně převýší Egypťany a ujmou se vlády v zemi, proto je zotročil. Mojžíš žádal faraóna, aby Židé směli z egyptského otroctví odejít, ale faraón nepovolil. I v pesachovém příběhu - jako mnohde jinde - obsahuje hebrejština kouzelnou slovní hříčku. Faraon, hebr. par’o פַּרְעֹה, je totiž nápadně podobný hebr. pe ra פֶּה רָע, tj. zlým ústům. Za faraona a jeho zlá ústa tedy seslal Hospodin na Egypt postupně 10 ran, přičemž při desáté ráně - pobití prvorozených - byl zabit i faraónův syn. To byl teprve moment, který obměkčil faraóna, aby svolil a Židy propustil. Jediní prvorozenci, kteří byli ušetřeni, byli Židé. Hospodin totiž prostřednictvím anděla přikázal Židům upéct si k večeři beránka a krví ze skopové kosti udělat na veřejích dveří značku. Anděl smrti pak věděl, které domácnosti jsou židovské, a ty překročil, obešel.
Druhý název Svátek nekvašených chlebů (hebr. Chag ha-macot חַג הַמָצוֹת) v češtině upomíná na samotný odchod. Židé odcházeli z Egypta ve spěchu, neboť po faraónově svolení museli odejít okamžitě, a tak jejich chleby nestihly vykvasit. Na památku toho se jí po 8 dní svátku nekvašené chleby, hebr. macot מַצוֹת, jidiš macesy. Proto se také vše kvašené z domácnosti odstraňuje.
Třetí název Čas naší svobody (hebr. Zman cherutenu זְמָן חֵרוּתֵנוּ) odkazuje k získání svobody při východu z Egypta, ale také k připomínce na pesachové večeři, kdy účastníci sederu jedí pokrmy polosedě, pololeže, opřeni o pravou ruku, tj. v poloze, která byla ve starověku při jídle privilegiem svobodných lidí.
A konečně poslední, čtvrtý, název Svátek jara (hebr. Chag ha-aviv חַג הַאָבִיבּ) souvisí s příchodem jara a zemědělským podtextem Pesachu.
Celému Pesachu předchází tzv. bdikat chamec בְּדִיקַת חָמֵץ, tedy veliký úklid, kdy se domácnost vyčistí od všeho kvašeného, hebr. chamec חָמֵץ. Hledání zbylého chamecu v domácnosti se dělá v noci před Pesachem a odříkává se u něj požehnání:
בָּרוּךְ אַתָּה יְיָ
אֶלֹהֵינוּ מֶלֶךְ הָעוֹלָם אְַשֶׁר קִדְּשָׁנוּ בְּמִצְוֹתָיו וְצִוָּנוּ עַל
בִּיעוּר חָמֵץ.
Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi nás posvětil svými příkazy a přikázals nám spálení chamecu.
Poté se provádí tzv. biur chamec בִּיעוּר חָמֵץ, tj. spálení chamecu. Ovšem v diaspoře se místo spálení dělával tzv. mechirat chamec מְכִירַת חָמֵץ, tj. prodej chamecu. Každá rodina shromáždila svůj chamec, odevzdala ho na rabinát, který pak symbolicky prodal chamec na oněch 8 pesachových dní spřáteleným křesťanům, a bylo-li to něco, co nepodléhá rychle zkáze, odkoupil ho pak za tutéž částku po Pesachu zpět. Chamec se však v některých obcích pálí dodnes, což bylo jedinečně vidět v jeruzalémské ultraortodoxní čtvrti Mea Šearim.
pálení chamecu v Mea Šearim
pálení chamecu v
Mea Šearim
Na konci úklidu pak přichází tzv. bitul chamec בִּיטוּל חָמֵץ, tj. anulování chamecu. Prosba za to, aby chamec, který jsme přehlídli, nám byl odpuštěn. Bitul chamec není modlitbou, proto se odříkává nikoli hebrejsky, nýbrž aramejsky.
כָּל־חְַמִירָא וַחְַמִיעָא
דְאִכָּא בִרְשׁוּתִי דְּלָא חְַמִתֵּהּ וּדְלָא בִעַרְתֵּהּ לִבְטִיל וְלֶהֱוֵי
כְּעַפְרָא דְאַרְעָא.
Všechen kvas a všechno, co podléhá zkvašení, co by se nalézalo v mém vlastnictví, co jsem neviděl a neodstranil, budiž pokládáno za nic a rovno zemskému prachu.
Samotná pesachová oslava se koná 1. den Pesachu, tj. 14. nisanu. Protože pesachová večeře má přesný pořádek jídel a činností, říká se jí pesachový seder od hebr. seder סֶדֶר, tj. pořádek. Pesachová večeře je velmi velmi dlouhá, neboť se během ní čte celá pesachová hagada, tedy příběh východu z Egypta v hebrejském originále. Kromě toho se pijí čtyři poháry vína a konzumují symbolické druhy jídel:
zroa זְרוֹעַ - beránek, jehož kost připomíná značku na veřejích židovských domácností, která zachránila židovské provorozené
bejca בֵּיצָה - vejce, které připomíná jeruzalémský chrám, jenž postavili Židé po svém odchodu z Jeruzaléma a návratu do země zaslíbené
charoset חַרוֹסֶת - sladká směs z jablek, ořechů a skořice zadělaná červeným vínem, připomínající svou barvou a konzistencí cihly, z nichž židovští otroci v Egyptě stavěli domy
maror מָרוֹר - hořké byliny připomínající hořkost otroctví
karpas כַּרְפַּס - celer, příp. vařený brambor, připomínající jaro a naději
mej melach מֵי מֶלַח - slaná voda, připomínající slzy otroků, do níž se pokrmy symbolicky namáčejí
Nejmladší dítě klade během večeře hlavě rodiny 4x tutéž otázku:
מַה נִשְׁתַּנָּה הַלַּיְלָה
הַזֶּה מִכָּל הַלֵּילוֹת?
Co odlišuje tuto noc ode všech nocí?
A otec odpovídá tak, že zároveň dává vysvětení svátku:
שֶׁבְּכָל הַלֵּילוֹת אָנוּ
אוֹכְלִין חָמֵץ וּמַצָּה, לַּיְלָה הַזֶּה כֻּלּוֹ מַצָּה.
Že o všech (ostatních) nocích jíme jak kvašený, tak nekvašený chléb, a tuto noc jen macesy.
שֶׁבְּכָל הַלֵּילוֹת אָנוּ
אוֹכְלִין שְׁאָר יְרָקֹות, הַלַּיְלָה הַזֶּה מָרֹור.
Že o všech (ostatních) nocích jíme všechnu zeleninu, ale této noci pouze hořkou.
שֶׁבְּכָל הַלֵּילוֹת אֵין
אָנוּ מַטְבִּילִין אְַפִילוּ פַּעַם אֵחָת, הַלַּיְלָה הַזֶּה שְׁתֵּי פְעָמִים.
Že o všech (ostatních) nocích ani jednou neponořujeme (do slané vody), ale této noci dvakrát.
שֶׁבְּכָל הַלֵּילוֹת אָנוּ
אוֹכְלִין בֵּין יוֹשְׁבִין וּבֵין מְסֻבִּין, הַלַּיְלָה הַזֶּה כֻּלָּנוּ
מְסֻבִּין.
Že o všech (ostatních) nocích jíme, hovíce si i nehovíce, a této noci si všichni hovíme.
A jsme tam, kde jsme začínali - u svobody, o níž to celé je. Taky se na Pesach říká: Dnes ještě tady, příští rok v Jeruzalémě, což vyjdřuje naději na znovusemknutí židovského národa a přestěhování všech Židů do země zaslíbené. Vloni pro mě na pesachovém sederu s mými studenty hebrejštiny pro začátečníky tato věta platila, jako by byla vymyšlena jen pro mě. Letos, jsouc v srdci toho všeho, v Jeruzalémě, jsem se paradoxně pesachového sederu neúčastnila. Můj milý Jan přiletěl bohudík na Velikonoce i Pesach, ale bohužel s jarní virózou, kterou ho nějaký šikula doma nakazil, takže z pesachové večeře u šocheta Josiho, kterého jsem potkala v listopadu v letadle z Bratislavy do Prahy, bohužel sešlo. Ale i to je život - jde-li o život či zdraví milované osoby, je možné porušit všechny micvot, tedy zcela určitě i nedržet pesachový seder, neovínit se čtyřmi poháry a nepročíst se hagadou málem až do bílého rána.
Pesachový kvíz zní: Vyjmenujte 10 ran egyptských.
