Minulé léto jsem se potkala na společném autorském čtení na festivalu Šrámkova Sobotka s výborným mladým českým básníkem Jonášem Hájkem, nositelem Ceny Jiřího Ortena za sbírku Suť. Slovo dalo slovo, přišlo na Jeruzalém, a tak mi Jonáš dal úkol: předat v Jeruzalémě knižní dárek jeho příteli-spisovateli Davidovi Strombergovi, s nímž se setkal na spisovatelském stipendiu v Lotyšsku.
A tak jsme se 25. 11. setkali - k předání dárku od Jonáše, ale Jonáš nevědomky daroval ještě něco navrch nám oběma - setkání s někým duševně velmi blízkým. Jak jsme tak seděli v kavárně, během minuty odplavaly mé obavy, že se nedomluvíme kvůli mé "šreklech" angličtině a neplynulé hebrejštině. David totiž není ani Izraelec, i když se tu narodil a základní vzdělání získal v hebrejštině, ani Američan, i když v Americe získal další vzdělání a ovládá angličtinu natolik, že v ní píše knihy, ani Rus, i když mu maminka mateřštinu nesmlčela a vychovala ho v ruštině. David je totiž skutečný Ahašver. Sám sebe identifikuje ne jako Izraelce, Američana či Rusa, ale jako východoevropského Žida. A tak jsme přecházeli z jazyka do jazyka, jak nám to vyhovovalo, tím spíš, že David po tříměsíčním kurzu češtiny mluví a rozumí česky mnohem lépe, než by se člověk nadál. A čím déle jsme si povídali, tím víc jsem měla pocit, že ho znám celé roky a že jsme četli ne stejné knihy, ale stejné knihovny!
Ale co mi vyrazilo dech, je, že máme společnou asi největší literární lásku - Bruna Schulze. Ještě nikdy jsem nepotkala mimo Polsko člověka, který by měl aspoň tušení, kdo byl tenhle "polský Kafka", a to ani mezi svými sečtělými kamarády ze studií češtiny, natož aby četl jeho magické knihy, nedej bože, aby kvůli němu dokonce jel jako David na badatelský pobyt do Varšavy a psal o jeho díle odborné články. Bruno, naše láska, konečně ji bylo s kým sdílet! Připadala jsem si tak trochu jak v Schulzově povídkové knize Sanatorium na věčnosti, čas změnil podobu, roztekl se, vycouval, takže už nikdo nevěděl při tomhle poetickém setkání, kolik listí opadalo a kolik vody uplynulo...
Žádné komentáře:
Okomentovat