28. října 2009 jsem oslavila v Jeruzalémě den založení českého státu společně s kamarádem ze studia historie Pavlem Kučou přezdívaným pro jeho milý patriotismus výstiženě "Slezan". Připojila jsem se na jeden den k zájezdu, s nímž byl Pavel v Izraeli. Navštívili jsme společně nejvýznamnější památky všech tří nejstarších monoteistických náboženství světa, která mají kořeny právě ve Svaté zemi - judaismu, islámu a křesťanství. Nepostupovali jsme přitom podle věku těchto tří náboženství, ale postupně jsme se přibližovali do srdce Jeruzaléma.
Na úpatí Olivové hory jsme navštívili Getsemanskou zahradu, místo Ježíšových posledních pochybností, modlitby, Jidášovy zrady a následného zatčení.
Název zahrady se obvykle odvozuje od aramejských slov גֵת שְׁמַנֵה - get šmane - olivový lis. Nacházejí se tu početné olivovníky, z nichž nejstarší zde rostou už více než 2000 let.
Podle šířky kmene se botanikové domnívají, že tento olivovník zcela jistě pamatuje i Ježíše Krista.
Dominantou Getsemanské zahrady je kostel Všech národů, známý také jako kostel Utrpení, který stojí na místě staršího svatostánku zbořeného roku 614 armádou perských Sásánovců a pozdějšího křižáckého kostela zbořeného v roce 1219. Současný chrám je zdoben v průčelí freskou a byl opraven v roce 1924 díky příspěvkům mnoha katolických společenství z celého světa. Jeruzalémské kostely obecně mají zcela jinou vůni a světlo než u nás. Kostel Všech národů byl značně potemnělý, pronikalo do něj jen fialové světlo prosáté vitrážovými okny a nádherným vstupem. I kadidlo tu vonělo mnohem příjemněji a silněji.
Navzdory všem národům se mírové holubice z fresky změnily v holuby kálející z vysoka na Ježíšovo utrpení.
Blízko Getsemanské zahrady se nachází hrob Panny Marie, na jehož místě je kostel, spravovaný dnes ekumenicky - v bohoslužbách i péči o kostel se střídají řecká a arménská církev. Samotný kostel působí jako jeskyně plná kadidelnic. Hrob Panny Marie se nachází vpravo dole.
Bezprostředně vedle ekumenického kostela s hrobem Panny Marie se nachází tzv. Getsemanská jeskyně - místo, kde byl podle křesťanské tradice prodán Ježíš Jidášem a zatčen římskými vojáky.
Nedaleko od Getsemanské zahrady se tyčí také ruský pravoslavný kostel Marie Magdaleny, který nechal vybudovat roku 1888 ruský car Alexander III. na památku své matky Marie Alexandrovny. Olivové hoře dominují jeho pozlacené cibulovité kupole v byzantském stylu.
Na svahu Olivové hory se nachází rozhlehlý židovský hřbitov, jeden z nejcennějších pozemků v celém Izraeli. Židé totiž věří, že po příchodu Mesiáše začnou mrtví nejdříve vstávat ze zdejších hrobů, takže každý, kdo je tu pohřbený, bude mít výraznou strategickou výhodu. Nejstarší části hřbitova pocházejí z doby prvního chrámu, musely tu tedy být už před rokem 586 př. n. l., ale většina zdejších hrobů se objevila během 15. století. Za jordánské správy nechaly arabské úřady vybudovat přes hřbitov silnici vedoucí do Jericha, takže mnoho náhrobků bylo poškozeno, řada zcela zničená, a dokonce část použita jako podkladový materiál. Po šestidenní válce se izraelská vláda pokusila hřbitov vrátit do původního stavu. Pohřbeni jsou tu mj. Eliezer ben Jehuda, zakladatel moderní hebrejštiny jakožto živého jazyka, Šmuel Josef Agnon, novohebrejský spisovatel původem z Haliče, nositel Nobelovy ceny, a Menachem Begin, šestý izraelský premiér, nositel Nobelovy ceny za mír za mírovou smlouvu s Egyptem v roce 1979.
Údolím Kidron jsme pak sešli z Olivové hory kolem zmíněného židovského hřbitova do Davidova města, tedy historického jádra Jeruzaléma, kde jsme nasáli atmosféru dvou nejposvátnějších míst judaismu a islámu. Nejprve jsme se dotkli tzv. Zdi nářků, pozůstatku vnějších hradeb z dvakrát zbořeného jeruzalémského chrámu, která je však v hebrejštině označovaná jako הַכּוֹתֶל הַמַעֲרָבִי - Ha-kotel ha-maaravi čili Západní zeď, nebo jen כּוֹתֶל - Kotel čili Zeď. Obvyklý český název Zeď nářků je přejatý od Arabů, kteří ji tak označovali podle Židů, kteří se ke Zdi přicházeli modlit a oplakávat zničení chrámu. Zeď nářků má dvě části, větší mužskou a menší ženskou - podobně jako dnes v synagogách, které jsou náhradou chrámu. Před vstupem ke Zdi je vhodné si rituálně umýt ruce nádobou zv. נַתְלָה - natla a od Zdi se odchází couváním, abychom se k nejposvátnějšímu místu judaismu neobraceli neslušně zády.
Poté jsme navštívili výjimečně zpřístupněnouהַר הַבַּיִת - Har ha-Bajit čili Chrámovou horu, kde stával onen jeruzalémský chrám a kde muslimové vystavěli mešity. Dodnes se zde nacházejí posvátná mešita Al-Aksá (المسجد الأقصى), vůbec první mešita postavená v Palestině, zbytky Šalamounových stájí, které ale navzdory svému názvu Šalamouna vůbec nepamatují, kruhová kašna Al-Kas z roku 709, která sloužila k rituálnímu omývání muslimským věřícím. To vše ale dnes zastiňuje nápadná, krásná, orientálně zdobná a řemeslnicky dokonalá mešita zvaná Skalní dóm - arabsky مسجد قبة الصخرة - Masdžid Qubbat as-Sachra čili Nejvzdálenější mešita a hebrejsky כֵּיפַת הַסֶלַע - Kefat ha-Sela s pozlacenou kupolí, která září až na všechny vzdálené vyhlídky na Staré město. Pochází z roku 688 a má nejstaršíمحراب - mihráb na světě - výklenek ve stěně ve směruقبلة - kibly, tedy k Mekce, sloužící k určení orientace modlitby.
Žádné komentáře:
Okomentovat